Vítejte na našem webu

Něco o Kristýnce, narodila se 3.4.2001, od 7.měsíce těhotenství bylo rizikové pro opožděný růst plodu. Chodili jsme dvakrát týdně do poradny a na ultrazvuk jestli roste nebo ne a v případě kdyby nerostla musela by se narodit dřív a to ještě císařským řezem. Nakonec by se dalo říct, že vše dopadlo dobře když se začala vyvíjet jak měla a narodila se i v termínu a normálně. Jaké bylo naše překvapení když jsme viděli jak vypadá. Měla hlavičku do trojúhelníku a na rtg se nic nezjistilo, že je v pořádku jen prý má atypický tvar lebky. Do 4.měsíce jejího života se vyvíjela normálně jako každé jiné dítě jen s tím rozdílem, že špatně držela hlavičku a když udělala náznak, že by se chtěla otočit na bok tak náhle od toho dne zůstala ležet jen na zádech a zůstala tak skoro do 3let. Začalo běhání po lékařích a nemocnicích: neurologie, oční, neurochirurgie a po zjištění diagnozy rehabilitace na neurologickém odd. Když nám řekli že naše dcerka trpí VVV mozku, Agneze corp. callosum, kraniosynostóza, smíšená mozečková a spastická symptomatologie-TA s akcentem na DKK, mentální retardace s autistickými prvky a retlike obrazem. A tak v roce svého života podstoupila operaci při které, jí povolovali lebeční švy i když to mělo jen estetický důvod. Operace se povedla výborně a Kristýnka měla aspoń na první pohled normální tvar hlavičky a lidi už pak po ní tolik nekoukali.

V první chvíli oznámení této diagnosy, která se celá schrnuje pod dětskou mozkovou obrnu jsme nevěděli co nás čeká, co bude a nebude jelikož nám to nikdo nedokázal říct a tak jsme začali bojovat s nepřízní osudu, který si s Kristýnkou i s námi pěkně zahrál a zahrává a zahrávat bude. Vím, že je spousta dětí, kteří jsou na tom ještě hůř a nemají třeba ani žádné vyhlídky na zlepšení zdravotního stavu, ale pokud někdo tu maličkou šanci má tak proč proto neudělat pomalu vše. Na rehabilitaci kam jsme s ní pravidelně docházeli nám poradili koupání a plavání pro postižené děti, tam se j ímoc líbilo jelikož vodu má moc ráda. Pak jsem našla speciální masáže kojenců a dětí a ty jí také zase trochu pomohli a v neposlední řadě jsem vyzkoušela i bodové cvičení. které také zase o něco trochu rozpohybovalo její tělíčko. Samozřejmě jsem s ní byla i v lázních kde jsme se zase naučili něco nového a zase o malý kousíček posunula dál. Kristýnka má ještě 3 starší sestry z toho dvě s ní žily v jedné domácnosti a moc jí tento kontakt se zdravými dětmi pomáhal a tak jsme se rozhodli v jejich 4letech za pomoci a doprovodu asistentky umístit jí do soukromé školky pro zdravé děti. Tam byla moc spokojená a naučila se hodně nových věcí např. s dopomocí držet tužku a něco namalovat  i když moc nevěděla co vlastně v tu chvíli dělá tak z toho měla spíš radost, že se jí někdo věnuje a když měla kolem sebe tolik stejně starých dětí tak to byla teprve moc spokojená.

V 7 letech nám zavolali ze speciální školy Modrý klíč a my tuto nabídku bez váhání přijali, jelikož jsme museli začít přemýšlet kam půjde do školy. Byli jsme v několika zařízeních kde se starají o postižené děti, ale nám se nejvíc pro naší dcerku líbil právě Modrý klíč. I když je to soukromá škola a něco to stojí tak zase víme, že je tam o ní dobře postaráno a má tam i v rámci výuky rehabilitace, nově bazén a vířivku a také hypoterapii. Na podzim roku 2011 absolvovala Streyerovu operaci ( povolení lýtkových svalů a šlach), měla 6 týdnů nohy v sádře a velice nás překvapilo, jak moc jí tato operace pomohla i jen v tom, že se dokáže sama posadit a udrží se sedět delší dobu i bez opory jak v tureckém sedu, tak i na obyčejné židli. Má velikou snach chodit, ale tělíčko nechce nějak moc stále poslouchat tak jí musíme držet a chodit s ní, potřebuje pevnou oporu a cítit, že je jí někdo na blízku.

V současné době jsme se rozhodli pro sbírku víček od PET lahví a šetřit jí tak na lázně Klimkovice, kde mají speciální oblek, který by jí právě pomohl zpevnit tělíčko a naučit správně držet tělo a chodit.